ART GALLERY

Tváří v tvar - Petr Kabeš

Tváří v tvar - Petr Kabeš
Tváří v tvar - Petr Kabeš
Tváří v tvar - Petr Kabeš
Tváří v tvar - Petr Kabeš

Tváří v tvar - Petr Kabeš

 

Bibliofilie obsahuje dvě Kabešovy vrcholné básnické skladby a tři rozsáhlé soubory básnických textů z pozůstalosti. Svazek výtvarně doprovázejí tři fotogramy konceptuálního umělce Jiřího Šiguta. Kabešovy texty uspořádala a z básníkovy pozůstalosti vybrala Anna Kareninová, která svazek doprovodila komentářem. Doslov napsal Jakub Guziur.

 

Bibliofilie je tištěna na ručně čerpaném papíru Losín®.

 

Typografie a výtvarná redakce : Jan Herynek

 

Vazba a finalisace: Knihařství Jiří Fogl a Pavlína Rambová

 

Formát: 210x210 mm, 64 stran

 

Redakční rada : Ondřej Duksa, Jakub Guziur, Martina Klézlová, Ilona Rozehnalová, Jana Šrubařová, Otto M. Urban.

 

Finalizaci : ručně šitou vazbu a ochranné přebaly realizovalo Knihařství Jiří Fogl a Pavlína Rambová, Žamberk.

 

Náklad : limitovaná edice 50 číslovaných a signovaných výtisků

 

ISBN: 978-80-87466-08-7

 

Dostupné varianty bibliofilie :

          -    ručně šitá vazba 

 

 

 

Cena:
3 000,00 Kč (s DPH)
3 000,00 Kč (bez DPH)

Petr Kabeš

Literární cesta Petra Kabeše (*1941) začala v šedesátých letech, kdy vydal sbírky Čáry na dlani (1961), Zahrady na boso (1963) a Mrtvá sezóna (1969). Od roku 1966 řídil proslulý literární měsíčník Sešity, který byl roku 1969 úředně zastaven. V roce 1970 byl spolu s překladatelem Jaroslavem Kořánem za údajné uveřejnění pornografie (v Sešitech - šlo o dílo Henryho Millera) trestně stíhán, stíhání však bylo zastaveno. V období normalizace, kdy měl zákaz publikovat, pracoval Petr Kabeš například jako plavčík, výčepní, noční hlídač, pozorovatel počasí na hoře Milešovka (pro něj významné období), stavební dělník a studnař. Podepsal Chartu 77, podílel se na redigování samizdatových knih a byl spoluautorem Slovníku českých spisovatelů (Toronto, 1982). V exilových nakladatelstvích a samizdatu vydal sbírky Odklad krajiny (1970), Obyvatelná těla (1974), Skanseny (1977), Pěší věc (1987). Na přelomu století uspořádal celé své dílo do čtyřsvazkového autorského souboru Pěší věc a jiné předpokoje (1998), Krátké letní procesy (1999), Kámen ze srdce (2000), Těžítka, ta těžítka (2002). Poslední sbírkou Petra Kabeše je Cash (2001). Za sbírku Pěší věc získal v roce 1995 Cenu Jaroslava Seiferta, kterou uděluje Nadace Charty 77. V roce 2003 byl oceněn Státní cenou za literaturu. Zemřel 9. července roku 2005.

 

Jiří Šigut
od roku 1985 do roku 1991 se Jiří Šigut (*1960) zabýval fotografickými záznamy, kde programově nevstupoval do procesu dlouhotrvající expozice. Pro toto tvůrčí období je charakteristické, že fotografie vznikaly jako záznamy mimouměleckých, nijak nestylizovaných činností, takže záznam byl skutečnou referencí o tom, co se stalo a dostalo bez jakékoliv manipulace na citlivou vrstvu negativu. Ve svých Poznámkách k fotografii z let 1984-1985 autor píše: „Domnívám se, že právě pomocí potřebné délky expedice, případně jejího spojení s pohybem lze zachytit jinak nepostižitelnou mnohotvárnost zobrazené skutečnosti z úhlů nebo míst, které v témže čase vidět vcelku a najednou nemůžeme." Tématy tohoto způsobu vizualizace času se stávaly obvyklé činnosti (cesty autobusem, vlakem, výtahem, procházky, nákupy...) nebo také záznamy teploty okolí v interiérech či exteriérech, hudby nebo filmů, a to vše na jediné políčku filmu.
Na tradiční vztah negativ - pozitiv Šigut postupně rezignuje na samém počátku devadesátých let. Od té doby autor zaznamenává své aktivity a procesy v přírodě přímo na citlivou vrstvu fotografického papíru, kdy zdrojem světla a energií je příroda (denní světlo, hvězdy, měsíc, oheň, světlušky...). Emulze tu nemá jen fotografickou funkci, ale překračuje ji a reprezentuje světlo citlivost veškeré hmoty. Svoji práci, tedy pokládání fotopapírů do volné přírody (v řádu několika dnů, nebo i týdnů), spojuje autor s obdobami rituálů ve svých velmi osobních a intimních nočních performancích.
Historik fotografie Josef Moucha ve své studii Zrození Múzy řadí Jiřího Šiguta ke dvaceti českým tvůrcům (např. J. Sudek, F. Drtikol, J. Funke, J. Štýrský, E. Medková, J. Svoboda, J. Koudelka ad.), kteří během 20. století prosadili posuny vnímání uměleckých možností média fotografie.