Bibliofilie, nazvaná Vít Slíva: Z návrší, obsahuje tři dosud nepublikované básně Víta Slívy.Výtvarný doprovod Ladislava Gažiová (tři originální airbrushe v textu a originální airbrush na přebalu knihy) . Závěrečným slovem knihu opatřili literární kritik Jiří Trávníček a historik umění Jiří Ptáček.Bibliofilie je vytištěna na ručně čerpaném papíru Losín®.
„Tři básničky svazku vyjevují touhu po virtuozitě," říká Jiří Trávníček a doplňuje „Ukazují básníka jako minimalistu, který se chce dopracovat co nejvíce významů při co nejmenším počtu slov."
„Ladislava Gažiová vytvořila svými třemi miniaturami inspirovanou paralelu ke třem básním Víta Slívy výrazně související s její volnou malířskou tvorbou," dodává k výtvarnému doprovodu Jiří Ptáček.
Bibliofilie je tištěna na ručně čerpaném grafickém papíru Losín® vyráběného technologií ručního čerpání, používanou kontinuálně od roku 1596.
Typografie a výtvarná redakce: Jiří Šigut
Výtvarný doprovod: Ladislava Gažiová - tři originální airbrushe
Tisk textu: Ruční papírna Velké Losiny a.s.
Vazba a finalisace: Knihařství Jiří Fogl a Pavlína Rambová
Redakční rada : Ondřej Duksa, Gustav Erhart, Jakub Guziur, Martina Klézlová, Ilona Rozehnalová, Jana Šrubařová, Otto M. Urban.
Formát : 297x 210 mm, 16 stran
ISBN : 978-80-87466-12-4
Náklad : limitovaná edice 50 číslovaných a signovaných výtisků na ručním grafickém papíru Losín®
Dostupné varianty bibliofilie :
- ručně šitá vazba
Vít Slíva (narozen 11. ledna 1951 v Hradci nad Moravicí) je současný český básník.
Vystudoval obor čeština-latina na filosofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity a mnoho let působil jako učitel (nejdéle na brněnském královopolském gymnáziu), nyní učí na Biskupském gymnáziu v Brně češtinu a latinu. Jeho básnická tvorba je podle autorových vlastních slov ovlivněna obdivem k dílu Vladimíra Holana. Kolem Víta Slívy se v průběhu 80. let zformovalo volné sdružení básníků, které je někdy označováno jako královopolská škola.
Sbírka Víta Slívy Bubnování na sudy obdržela v roce 2003 cenu Magnesia Litera.
V páté a šesté třídě základní školy vydával ručně psaný časopis Slavné obrazy staletí a na gymnáziu literárně zaměřené periodikum Vytrženo z bloku. Od konce sedmdesátých let se podílel ve spolupráci s bratry Závodskými na samizdatovém zpracování svých textů: prózy Otázky saunismu (konec 70. let); Breviář (1979); Snář (1985); básnické texty Časová znamení (1977), Telefonní dvojhlasy (1977), Jabloň zářím rozjímaná (1978), Triptych trojmocné noci (1978), Deset dithyrambů (1978), Jak podzim diktuje (1980), Noli tangere: zákon (1981), Trojhlas (1981), Sora no kokoro (1987).
Recenzemi, články, původní básnickou tvorbou přispíval například do Brněnského večerníku, Rovnosti, Literárního měsíčníku, ROKu, Modrého květu, Welesu, Hosta, Tvaru, Literárních novin, Aluze a Protimluvu.
Od tvůrčích počátku je zřejmé, že Slívova básnická poetika vzniká v kontextu básnické tvorby Františka Halase a Vladimíra Holana, v tematice je důraz kladem na tíhu a bolest života a lásky, na nicotu, zmar a smrt, závaznost slova. Krajina jeho básní se odvolává ke konkrétním místům, ale konkrétnost je vertikálou vyzvedávána k otevřeným a nekonečným prostorům, kde se také čas protíná s věčností. Obraznost Slívovy lyriky se opírá o originální metaforiku, o příkré kontrasty a expresivitu jazykového výrazu. Tato uvolněná imaginace je však ukotvena v sevřených, mnohdy až gnómických strofách.
Ladislava Gažiová (narozena v roce 1981 ve Spišské Nové Vsi) je mladá a nepřehlédnutelná umělkyně z východního Slovenska, nejdříve studentka umělecké školy v Košicích, později Akademie výtvarných umění v Praze a Vysoké školy uměleckoprůmyslové.
Ve své tvorbě se po peripetiích komiksových obrazů a videa dostala ke sprejové malbě. Inspirace street artem, potažmo i komiksem je zjevná; častým námětem obrazů je násilí a to v hororové či parodické formě připomínající insitní nebo dětský projev. Sociálněpolitická témata jsou patrná na první pohled: motivy teroristických útoků v Moskvě a Beslanu, rasová problematika, vraždy a sebevraždy. Ponuré výjevy jsou odlehčeny odkazy k popkultuře a poetickým charakterem malby. Gažiová používá graffiti techniku a šablonu na přírodní plátno, které nechává působit nepomalovanou strukturou. Málokomu ze současných umělců se povede, že jeho tvorba, jako v případě Gažiové, i zkušeného diváka opravdu nachytá poněkud nepřipraveného na možná překvapení. Narativnost maleb připomíná krátkou a přesnou lidovou písničku, inspiraci estetikou a ornamentalismem romských komunit východního Slovenska - Gažiová sama hudbu aktivně provozuje, hraje na bicí ve dvou kapelách.
Ceny: 2007 The Sovereign European Art Prize, Londýn a 2008 Cena Kritiky, Praha
Samostatné výstavy: Laďa Gažiová / Workshop, Entrance, Praha; Keny Arkana, Galerie Dole, Ostrava; Laďa Gažiová, Prinz Prager Gallery, Praha; Včera jsem vydesinfikoval celý nebe, Galerie Kritiků, Praha; Bež, než sa s teba stane jež, Galerie U Bíleho jednorožce, Klatovy; Na červenú stojíš krátko, stojíš celé roky, České centrum, Bukurešť (RO); Beth Ditto, Galerie Klamovka, Praha; I like pizza, Galerie Půda, Jihlava; Temeraf, Galerie Eskort, Brno; Žijem v detskej izbe ako mrtvy pes, A.M.180 galerie; Praha, Tralala, Entrance galerie, Karlín studios, Praha.
